Hurá k moři, aneb posilujeme rodinné vztahy

V momentě, kdy jsme dorazili do Mersinu, nám začalo být horko.

A tak byl nejvyšší čas se vydat k moři, a po náročné cestě z Holandska si trochu pocuchané nervy zrelaxovat. 

A i když je Mersin přímořské město, a dokonce i z našeho bytu máme na moře výhled, tak hezké pláže jsou až za městem. 

Mimochodem. 

Musíte vědět, že můj muž má samé geniální nápady. 

Takže co ho napadlo?  

Pronajmout si byt na pláži, a celá rodina, včetně tchýně, tchána, švagrových, švagra, dětí, málem i sousedek a jejich sestřenic, se tam hezky všichni na týden ubytujeme. 

Zdá se vám to jako dobrý nápad, který posílí rodinné vztahy?

Tuto skvělou ideu celá rodina s nadšením přijala, tchýně začala nadšeně vykřikovat, že bude vařit a balit nám svačinky na pláž, 70-ti letý tchán si utíkal zabalit plavky, švagrové začaly jančit, že neví co si zabalit, švagr se těšil, jak si užije se Samíkem dovádění v moři, a děcka přemýšleli, koho dřív zahrabou do písku. 

Já jsem se k veselí přidala. 

Bude to bezva.

Bude to fajn.

Určitě.

V momentě, kdy jsme zvládli psychicky i fyzicky náročnou část jménem balení, jsme se přesunuli k dalšímu bodu a vydali na cestu do krásného pronajatého bytu na pláži, kousek od Mersinu, v Susanoglu. 

Sotva jsme jsme dokodrcali na místo, pokochali se z terasy výhledem na moře, tak jsme hromadně popadli ručníky a opalovací krémy a utíkali na pláž.


Když jsme vstoupili do teplého kafe jménem Egejské moře, zdálo se, že život nemůže být lepší.

Jenže.

Uprostřed noci jsem se probudila s takovým tím divným pocitem v břiše, určitě ho všichni znáte. 
Do rána jsem byla nucena zůstat na toaletě, a dále to rozvádět nebudu. 


Když mě tam muž ráno polomrtvou našel, nenapadlo ho nic lepšího, než se zeptat:

"Co tu děláš? Proč nejsi v posteli?"

Má štěstí, že jsem neměla sílu ho majznout šamponem po hlavě.


Donesl mě do postele, hodil na hlavu mokrý hadr a praví:

"Asi máš střevní chřipku."

"Neříkej. To nechápu! Vždyť se furt umývám, na všechno stříkám antibakteriální sprej, probiotika jsem do nás cpala po kilech!"

"Jsi Evropanka, máš prostě jiný metabolismus, to mě se stát nemůže." 

Pak otevře pusu, a mě dojde, že došlo na nejhorší.

"Zuhaaaaaaaal!!!!!!!!" zařve a v tu ránu se rozrazí dveře, ve kterých stojí v pyžamu a rozcuchaná švagrová. 


Po důkladném zhodnocení mého stavu si není jista léčbou, a tak se obrací na tchýni.

Ruku má na mém čele a do kuchyně zařve: Mamííííííííííííííí!

Z kuchyně někdo zařve: Cooooo?

Švagrová zařve: Helen má střevní chřipku, pojď sem!

Tchýně zařve z kuchyně: Já tě neslyšíííím!!!!

Já pípnu: Šlo by trošku diskrétně? Nemusí o tom všichni vědět přece.

V tom švagrová řve: Helen má průjem a zvrací! Pojď sem!

Tchýně řve: Allah allah, mluv hlasitěji!!!

Švagrová řve: Helen! Má průjem!!! Zvrací!!! Pojď za náma!

Házím si deku přez hlavu a ze všech sil se snažím vypařit. 

Samík skáče na posteli vedle mě a sype mi na hlavu oříšky z pytlíku, které svačí, muž sedí na zemi vedle mě, drží mě za ruku a tváří se tragicky, tchýně mi drží na čele mokrý hadr, s totožným výrazem, a obě švagrové horlivě diskutují o tom, co semnou.

Nakonec vyšlou mého muže do lékárny, aby koupil jeden léty ověřený sirup.

Ufuněný přiběhl k mé posteli a v náručí držel 20 krabiček různých velikostí. 

"Na, tady, honem, spolykej to!" říká a třesoucíma rukama se mi snaží do pusy narvat sirup a 3 druhy pilulek. 

"Prosimtě uklidni se, je to jenom střevní chřipka. Vytáhni první příbalový leták, jak se to bere."

Zásadní chyba. 

Vytáhl ohavný, půl metru velký papír, popsaný z obou stran. To bylo něco na jeho nervy. 

Dřív, než jsem stihla otevřít pusu, otevřel ji můj milý a zařval: 

"Zuhaaaaaal!" 

Přiběhla švagrová, zároveň s neteří. "Nerozumím tomu, počkej." říká po té, co si přečetla první větu.

Zařve "Bediaaaaa!"  a v tom druhá švagrová rozrazila dveře. "Allah allah. Co to tu píšou. Nechápu to. Moment. 

Mamííííííííííí!!! Pojď za náma!"

Dorazí tchýně, za ruku má tchána co konzumuje banán. 

Zjistí, že k přečtení lejstra potřebuje brýle. Zahájí půl hodinovou pátrací akci. V momentě, kdy se dostane ke třetí větě tak praví, že tomu nerozumí. 

"Ekram přece rozumí lékům. " A z plných plic zařve "Ekraaaaaaam!!!"

Otevřou se dveře, a v nich stojí pubertální syn švagrové. "Co se tu děje? Proč pořád řvete?"

Tchýně vysvětluje: Helen má průjem. A pořád zvrací. Kde je Ekram?

Puberťák: Po krátkém záchvatu smíchu z něho vypadne "Ekram je na pláži."

Vynervovaná tchýně vytahuje telefon a vytáčí číslo. 

"Synu, Helen má hrozný průjem a pořád zvrací, prosimtě pojď nahoru, ty rozumíš lékům."

Už jsem se vám někdy svěřila s tím, že jsou chvíle, kdy nesnáším své turecké příbuzné?

Ve chvíli, kdy se k mé posteli dostavil uřícený švagr, konečně si přečetl příbalový leták a nacpal do mě léky, jsem toho měla tak akorát plné kecky, a vyhnala všechny ven na pláž. 


Ta úleva.
To ticho. 
Ten klid. 


Za nedlouho se rozrazily vchodové dveře, tam stál muž s těžko popsatelným výrazem , Samíka drží v náručí a zařve: 

"Posral se na pláži. Asi to chytl od tebe nebo co!"