Nevím jak vy, ale já nesnáším kadeřnice, kadeřnictví, a všechno co se stříhání vlasů týče.
Možná to má něco co dělat s mým trumatickým zážitkem z dětství, z kterého jsem se mimochodem, ještě nevzpamatovala, kdy mě otec poprvé vzal sám do kadeřnictví, s tím, že to přece zvládne, a nechal mi ostříhat mé krásné, do pasu dlouhé vlasy na hřib, neboli na blbečka.
Z toho smradu všech těch šamponů se mi dělá na nic. Ty usmívající se mrchy s nůžkama, které touží vám ušmiknout co nejvíce vlasů. A všichni ty lidi, kteří na sebe zírají. Stěny kolem se svírají....
V časopise si však přečtete, že je potřeba zůstat pro muže krásná a žádoucí, takže se rozhodnete návštěvu kadeřnictví absolvovat.
Po příchodu do salonu to ještě jde, personál vám nabídne kávu nebo čaj, sice vám zapomene dát do kafe silného jako prase cukr, ale vy to ze slušnosti vypijete, a snažíte se tvářit mile.
Poté odejde, a první vnitřní boj začíná. V hlavě se urputně snažíte udržet obrázek účesu, který jste si doma pracně našli, přehráváte si přesný popis účesu který přetlumočíte kadeřnici, přičemž vás napadne, že to možná nebude to pravé ořechové, a snažíte se v posledních minutách vygůglit další pěkný účes, který by vám slušel, když vám slečna sedící vedle s úsměvem řekne, že "S tímdle obličejem to není dobrý nápad", čúza jedna, jenom závidí, napadne vás, a gůglíte dál.
Poté vypadne internet, takže se objevují první kapky potu, když se ozve milý hlas, který vás zve k mytí vlasů.
Jdete dozádu, snažíte se neuklouznout na vlasech těch ubohých lidí co to peklo podstoupili před váma, hlavu strkáte do té mísy, kadeřnice hlásí, že kdyby voda pálila tak ať rychle voláte, v tu ránu vás opaří, vy křičíte, kadeřnice řekne že chybička se vloudí, haha, a jedeme dál.
Po vylití půlky flaštičky šamponu na vaši hlavu vás začne drbat těma dlouhýma nehtama, hlava se vám třese, narážíte do té mísy, a snažíte se míru toho trapného okamžiku zmírnit tím, že prohodíte něco o pěkném počasí, hlava se vám ale pořád třese, takže z vás vypadne něco jako "d-d-d-d eeeska a-a-a-ale sví-ítí, c-c-c- ooo?" a připadáte si stále trapněji.
Když začne splachování šamponu vařící vodou, je vám to volný, a říkáte si díky bohu, mám to konečně za sebou, ale chyba lávky.Ta mrcha hlásí, že teď "si dáme na vlásky trochu výživné masky", čili vás začne znova zuřivě drbat, a je u vašeho obličeje tak blízko, že vidí každou černou tečku, každý chlup, který roste tam, kde nemá, a v duchu si říkáte, že jestli se přiblíží ještě o žďibíček tak ji umlátíte flaškou kondicionéru.
Mrcha vám potupně zabalí vlasy do turbnanu, ve kterém se nechcete ukázat ani před svým mužem, a ona vás takhle vleče přes celé kadeřnictví, kde vás posadí na to hrozné místo, naproti velkému zrcadlu, ve kterém se vidíte v celé své kráse, se splihlýma mokrýma vlasama podél obličeje s dvěma bradama a rozteklou řasenkou.
Pak přichází na řadu nekritičtější část.
Mrcha stojí vedle vás, v ruce drží hrůzně vypadající nůžky a ptá se vás, jak by jste si to teda přála, přičemž vám je na omdlení, protože jste při všech těch nervách z mytí zapomněla ten popis účesu, který jste si přehrávala v hlavě, obrázek ukázat nemůžete, protože internet vypověděl službu, takže musíte improvizovat.
Mrcha se do do práce, vy na sebe tupě zíráte do zrcadla, modlíte se, ať to dopadne dobře, a měsíc nevypadáte jako blbeček z horní dolní, občas dostanete záchvat smíchu, protože jste si vzpomněli na hlášky, které řekla kamarádka a sestra, mrcha zvedne obočí, a říká si co, lidi jsou divný, a pokračuje dál.
Když milý hlas praví, že je dílo dokonáno, otevřete pomalu jedno oko, pak druhé oko, Ok, vypadá to dobře, i když je to o 5cm kratší než jste chtěla ale co už, u pokladny vám nabízí šampony a olejíčky za zvýhodněnou cenu, koupíte to všechno, jenom aby už ta mrcha proboha zmlkla a vy mohla jít domů, a smyla ze sebe všechny ty vlasy, které se dostaly i na místa, kde by se nikdy neměly dostat.
Na cestě domů si však vzpomenete že doma není chleba a něco ostřejšího na večer, jdete tedy do obchodu, ve frontě se na vás každý divně dívá a odstupuje od vás, protože se ošíváte a drbete díky těm zatraceným vlasům, pak potkáte známou, která ne a ne zmlknout, nakonec zalžete že musíte urgentně do opravny vyzvednout bundu, načež si uvědomíte, že jste nelhala, a do té opravny fakt musíte, frčíte do té opravny, pak si vzpomenete proboha, kde mám dítě, utíkáte vyzvednout dítě ke švagrové, která vám řekne že vypadáte nějak vystresovaně a zlepšila by to káva a koláč, který včera upekla.
