sobota 30. prosince 2017

5 nevýhod ve vztahu s cizincem




    “Hele já tě fakt obdivuju, mít chlapa cizince, to já bych nemohla teda.”
Řekla mi včera kamarádka. Což teda slýchávám často. A i když svého Turka miluju, a nevyměnila bych ho za žádného Čecha- což ale netuší, někdy se přistihnu, že vykřikuju něco jako- proboha proč jsem si radši nenašla Pepu z Horní Dolní- občas se neubráním myšlenkám na to, jaké nevýhody vztah s cizincem má, a v čem by byl vztah s Pepou možná jednodušší.


1. Jazyková bariéra


Je asi tou nejtěžší a největší překážkou, díky které skončilo spoustu nadějných vztahů.
Jeho rodina mluví jiným jayzkem, vaše rodina mluví jiným. 

Vaše a jeho matka nebude nikdy sedět na narozeninové oslavě vašich dětí a povídat si spolu o tom, kdo dřív chodil a kdo se do pěti počůrával. 




Sedíte v místnosti plné Turků, kteří křicí, smějou se na plné kolo, vy od Allah Allah a evet nerozumíte ani slovo, jenom sedíte, přiblble se usmíváte a děsně se snažíte vypadat naprosto v pohodě a nad věcí, a jakože vůbec nemáte chuť omlátit mu konvici na čaj o hlavu, protože vás a vašeho Turka překládání každého slova přestalo bavit.


Turek sedí vedle vás a vašich česky hučících rodinných příslušníku, kteří právě rozebírají
nízké platy v Ostravském kraji, zatímco vás on dloube loktem do žeber se slovy “Co to říkají, proč vypadají tak nasraně, mluví o mě, že jo, a co znamená tyvole?" 




Nebudu lhát, někdy to má i své výhody, třeba když takhle vaše babička detailně vypráví o jejím táhlém problému s hemoroidy, a váš drahý na vás tázavě zvedá obočí, s klidem v duši mu můžete říct, že se rozplývá nad jeho krásnýma očima. 


2. Rodina


Je dost pravděpodobné, že po oznámení vašeho vztahu s cizincem, bude rodina rozpačitá, zklamaná, nebo rozčílená. 

Je taky dost možné, že vám to budou vymlouvat- Co se ti na tom Standovi ze sousedství nelíbí?

V našem případě s mou rodinou nebyl problém, z turecké strany to bylo o něco horší. Tchýně do teď občas protestuje, a říká něco o svatbě, ale počítám s tím, že ji to za pár let přestane bavit. ( Taky tajně doufám, že si švagr najde cizinku a bude otravovat ji.)

Pokud jste si partnerem jisti, on si je jistý váma, a rodina to stejně nemůže překousnout, vydržte. 
Až jim ukážete roztomilé vnoučata, změknou. 

3. Kulturní rozdíly

Pokud si najde partnera ze vzdálenější země než je Německo, kulturní rozdíly jsou další možnou překážkou ve vztahu s cizincem. Ať už je to styl života, oblékání, výchovy, stravování, tradice, nebo slavení Vánoc. 
Dokážou vám život obohatit, ale taky pěkně znepříjemnit. 

V době našeho seznámení s Turkem byl v Holandsku už 15 let, takže znal a byl zvyklý na evropský styl života, nepřišlo mu divné, že jdu v sobotu večer do baru s kamarádkama, ani to, že nenosím šaty po kotníky a v práci mám kamarády kluky.
Rovněž já jsem už za sebou měla vztahy s cizinci a muslimy, takže pro mě nebyli šokojící  rozdíly ve zvycích, víře a myšlení, díky čemu to bylo zase o něco snažší, ale nebudu lhát, doteď jsou věci, které mě vytáčí, a je těžké překousnout, ale co já vím, třeba by mě zase Pepa vytáčel tím, jakým stylem chodí. 
S respektem a tolerancí jde však zvládnout všechno. 
I to každodenní uklízení skleniček od čaje a vysávání çekirdek. 



4. Víra

Jestliže je partner z jiné země, a ještě vyznává jinou víru, může to být oříšek. V našem případě, kdy jsem já ateista, a muž je muslim, i když nepraktikující, což znamená, že se nemodlí, nedrží ramadán, víno a whiskey má hodně rád, a i ty Vánoce semnou slaví, je to o něco jednodušší. 

Pokud se ani jeden z vás nesnaží toho druhého změnit, nebo nedej bože, nenutí přijmout jinou víru, nevidím rozdílnou víru ve vztahu jako překážku. 

Avšak v diskuzi o evoluci, kdy máte chuť si omlátit hlavu o zeď, nebo jemu, si připomínat, jak je vztah s cizincem i přesto velmi obohacující. 


5. Společná minulost

S cizincem, který vyrůstal v jiné zemi a na jiném kontinentu, si nikdy nebude povídat o tom, jaký večerníček jste jako děti měli nejradši, co všechno jste zažili ve skautu a na táboře, jak jste ve školce milovali meltu a nesnášeli koprovou omáčku ve školní jídelně, a nostalgicky vzpomínat na to, jak jste jako děti sledovali na Štědrý den Popelku v novém pyžamu a ponožkách. 




Když jsem se dneska ráno muže ptala, jaké nevýhody život semnou nese, řekl mi, že vůbec žádné. 

Po mém naléhání sdělil, že by sem ale mohla zapracovat na mém fandění Galatasaray. 

Vůbec totiž nechápe moje protesty, když sleduje už 80tý zápas za týden. 




Jak to máte vy? Máte partnera cizince, toužíte po tom, a nebo si to nedokážete představit a za Čecha by jste strčily ruku do ohně?

H. 


středa 7. června 2017

5 let s Turkem



A proč ty si nenajdeš normálního Českého kluka? Proč máš zase cizince? Proč Turka? 
Proč nechceš Čecha? Co je na nás špatnýho? 
Dopadneš špatně, holka, ti to říkám.
Hlavně si s nim nedělej děti, ale. 
Uvidíš, mlátit tě bude, znásilňovat tě bude, 
nebudeš moct z domu,
 hodí na tebe ten hadr a nakonec ti uteče s dětma, radím ti, utikej dokud můžeš. 
Co ty máš pořád s těma Arabama? 
Proč nemáš Čecha jako normální lidi?
Prosimtě, jenom Turka ne, ti Arabové jsou hrozní děvkaři,
 bude te podvádět na každém kroku!
A on je ten muslimista?
Rodiče ti to dovolili?
Proč nejsi jako ostatní?

Ano, tohle všechno, a ještě víc jsem si vyslechla.  


Češka? Ta je odkud?
Proč nemáš Turkyni?
Počkej, nějákou ti najdeme. Zrovna včera volala sestřenice že se rozvádí, umí skvěle vařit, budem rodina! 
Proč nemáš Turkyni jako normalni lidi?
Evropanku? COŽE?
Nemuslimku?
Kdy konvertuje?
Prosimtě, kašli na ni, určitě ani vařit neumí!
To ti rodiče dovolili?
To si s ní ale jenom kvuli vízu ze?


Ano, tohle všehno a ještě víc můj muž už slyšel.


Nedávno jsme s mužem oslavli páté výročí našeho vztahu, a jelikož je to půl dekády, ráda bych Vám něco o vztahu s Turkem napsala. 

Pokud nepočítám pár randíček u hranolek v McDonaldu v 15-ti, tak jsem nikdy českého partnera neměla, a upřímně, ani si to nedokážu představit. Vždycky jsem věděla, že chci a budu mít partera cizince, to se mi díky životu v multikulturním Holandsku hodněkrát  podařilo, a nikdy jsem toho nelitovala. Ano, určitě, život s cizincem sebou nese určitá omezení, ale o tom až jindy. 

Abych to shrnula. 
Turek na mě nikdy nevztáhl ruku, dokonce me ani neznásilnil, 
chodit můžu kde chci, kdy chci. 
Nezafačoval mě do šátku a nevrazil do ruky korán, 
nikdy mě nepodvedl,
 o mě, a naše dvě děti se skvěle stará a netváří se na to,
 že má v úmyslu je kdekoliv unášet. 
A rodiče? Ti už si dávno zvykli na to, že nejsem, a nedělám to, co ostatní. 




Lhala bych, kdybych řekla, ze celých těch pet let bylo idylických. Nebylo, bylo pár krizi a pár lidi, kolem nás, kteří věřili tomu, že nám to nevyjde, a nebáli se nám to říct. Občas jsme tomu věřily i my.    
Jsou momenty, kdy si říkám, co mě to vlastně napadlo si začít s Turkem. 
A jsou momenty, kdy se na muže dívám, a děkuju si, že jsem tomu Turkovi, co mi tenkrát  v práci strčil papírek do mé kapsy, napsala. 


Jsou chvíle, kdy mě vytáčí tak, že bych mu nejradši omlátila konvici na čaj o hlavu. 
A pak jsou chvíle, kdy se na mě podívá, a já vím přesně, co se mu honí v hlavě, chvíle, kdy na něco myslím, a on o tom začne mluvit, a chvíle, kdy nemusím nic rikat, a on udělá přesně to, co v té chvíli potřebuju. 


Naše výročí jsme neoslavili v 5* hotelu se šampaňským v ruce, drahýma dárkama, ani plátky růží na posteli. 

Leželi jsme v pyžamech na našem gauči, prohlíželi si fotky od dob našeho seznámení až po součastnost, střídavě se smali, pak zase brečeli, pili čaj a drželi se za ruce. 

Nevím, jestli spolu budeme žít šťastně až do smrti. 
Turek říká, že určitě.
Já budu ráda i za dalších pět let. Stejně krásných, stejně bláznivých a stejně úžasných, jako těch minulých.