sobota 23. května 2015

Goed zo!

Naprosto cizi matky mi zachranuji me dite, nebo mi kecaji do vychovy. Stava se mi to celkem casto. A cim dal tim vic me to vytaci. Takze az dam nekdy nejake pani pesti, tak to nebude uplne moje vina. ( mam ten divny pocit, ze to bude brzo)
Bavi me ty znechucene pohledy, ktere na mou osobu  vrhaji holandske matky, s perfektni francouzkou manikurou na nehtech, s uzasnym ucesem a dokonale sladene do hodne draheho outfitu. Oproti tomu ja, zoufalka, v dzinach, triku a teniskach, s vlasy stazenymi do culiku. Mam totiz svuj, odlisny, pro mnoho lidi nepochopitelny, zpusob vychovy. Ja treba nechapu holandsky zvyk dat 3 mesicni miminko do jesli a jit do prace, ale to je jina...
Necpu syna na prolezacky, necham ho, at si tam vyleze sam. Pokud potrebuje pomoc, rekne si o ni. Kdyz ditko spadne, neletim za nim za vriskotu "jezismarjaaaaa, ty muj chudacku, ukaz mamince, pofoukame  bebickoo", s naslednym pul hodinovym revem, a matcinym konejsenim, tak, jak to casto vidavam. Kdyz Samik spadne, tak se sam zvedne, oprasi si ruce a kolena, a utika zase vesele dal. Zatimco ja, krkavci matka, stojim o podal. Casto se mi stava, ze akcni matky, ktere se prave nachazeji pobliz, maji nemistne komentare typu "Maminko, spadlo vam dite!" nacez ja odpovidam "No a ?!", nebo "Vase dite je na zemi, proc mu  nepomuzete?!" ja odpovidam " Nemam cas, pisu sms-ku." Ten sokovany vyraz me vzdycky skvele pobavi.
Jako nedavno. Byli jsme v parku, Samik jako vzdycky stal u jezirka a hazel klaciky do vody. Ja jsem litala po parku a ty klaciky jsem mu sbirala. Sla kolem pani s pejskem a sokovane na me rve "Boze chytte si to dite!!! Dyt vam spadne do vody!!!!". Musim se priznat, ze jsem mela chut vzit ten nejvetsi klacek a hodit ho po ni. Misto toho jsem odvetila "Vy si radsi hlidejte psa, at vam tam nespadne! A ne moje dite!!". Skoda, ze me v tu chvili nenapadlo nic vtipneho. Snad priste.
Na hriste skoro nechodime,  radsi jdeme do parku, kde koukame na kytky, pozorujeme sneky a broucky, lezeme na stromy, lezime na trave a pozorujeme mraky a krmime kachny. ( pak pred nema prchame;)) Nemam rada preplnene detske hriste, kde matky bud litaji za detma, aby, nedej boze, nespadlo a nebo sedi na lavicce v houfu a horlive probiraji jak casto jejich ratolest kaka a ze NAM rostou zoubecky.... Z tohodle MY, mam osypky. My tak hezky papame, my mame prujmicek, my mame prdiky, brrr. Uz v tehotenstvi jsem se zarekla, ze tohle "my", nikdy nepouziju.
Dalsi duvod, proc se snazim distancovat od holandskych matek je jejich hodne oblibeny zvyk, ktery me neskutecne vytaci. Je to vykrik "Goed zo!"( cte se chut so)  neboli "well done". Na tom by nebylo nic tak spatneho, pokud my ovsem tohle "goed zo", nepouzivali 300krat denne. Ditko vyleze na klouzacku- goed zo! Dite sjede z klouzacky- goed zo! Dite kopne do balonu- goed zo! Dite si kousne do bananu- goed zooooo!!! Dite spolkne banan- obrovsky potlesk a vriskot goed zooooooooo!
Musim rict, ze bohuzel, tenhle holandsky zvyk muj muz za 15 let v Holandsku pochytil, a chvilku mu trvalo, nez to prestal Samikovi rikat. No bodejd by taky ne, za kazde zbytecne vykriknute "goed zo", hazel za trest do pokladnicky 1euro, ja si pak za usetrene penize koupila na leto 3 saty ;))
Cestny skautky, Samik nikdy nespadl ani do vody, ani z prolezacky. Ja jsem spokojena, Samik dvojnasob, a kdo muj pristup nechape, tak toho mam.....v pazi ;)

čtvrtek 21. května 2015

Holandská kuchyně

Řeknu to narovinu a hned na začátku. Nemám rada holandskou kuchyni. Když jsem před rokem musela strávit v nemocnici 10 dní, bylo to čiré utrpení. Celých 10 dní jsem byla prakticky na ovoci, zelenině a bílém jogurtu. Výhodu to mělo tu, že jsem se domu vrátila o 7 kg lehčí.
Díky tomu, že je Holandsko kosmopolitní, je tu velký výběr exotických restaurací. U nás, samozřejmě, vedou restaurace turecké, ale navštěvujeme i indické, thajské a španělské.
Díky bohu, aspoň za ty úžasné holandské sýry.

Snídaně

Ontbijtkoek

Na snídani mívaji Holanďané většinou chleba s něčím. Klasika- marmeláda, med, máslo, sýr, šunka. Favoritem je ale pindakaas, neboli arašídové máslo. Další, zřejmě nejoblíbenější, je hagelslag, což jsou čokoládové hoblinky, které se nasypou na chleba potřeny máslem. Ze začátku jsem z toho byla odvařena, teď už to nemůžu ani vidět. Hodně oblíbený je ontbijtkoek, neboli kořenena suchá buchta, podobná našemu perníku.

Hagelslag



Oběd


Holanďané nejí teplý oběd, jak jej známe z Česka, jedí maximálně teplou polévku. Asi nejznámější je erwtensoep- hrachová polévka s klobásou, nebo bůčkem. Jako druhé se znova jí obložený chleba, houska nebo wrap. Jsou k dostání v různých variacích, plněné různými druhy sýru, se šunkou, lososem, krevetami, kuřecím masem...


Holandský oběd 

Erwtensoep








Večeře


Večeři, nebo "avondmaaal", maji Holanďané pravidelně, každý večer v 18:00. Nejpopulárnější je asi hutspot. Povidá se, že jídlo vzniklo ze zbytku pečených brambor, které za sebou nechali Španělé, když v roce 1574 utíkali za dramatických okolností z Leidenu. Holanďané přidali dušenou mrkev, cibuli, všechno rozšťouchali, a hurá, recept byl na světě.



Hutspot


Další verze tohoto jídla je stammpot. Znova rozmačkané brambory, ale s přidanou růžičkovou kapustou, zelím a slaninou. Nejčastěji se konzumuje znova s klobásou. Musím konstatovat, ze za celých skoro 5 let, co v Holandsku žiju, jsem ani hutspot, ani stammpot nevyzkoušela. Myslím, ze jsem o nic nepřišla.

Stammpot



Fast food po holandsku 


Stánky s rychlým holandským občerstvením jsou hodně oblíbené. Je to levné, zasytí to, někomu to chutná a hlavně, je to na každém kroku. Mě osobně nejvíc chutná kibbeling. Dáváme si ho s mužem pokaždé, když jsme na pláži, je to naše taková tradice.
 Jsou to v těstíčku obalené kousky bílé ryby, osmažené a posypané výborným kořením.


Bitterballen
Další, velmi oblíbený snack je frikandel. Což je dlouhý, kořeněný párek. Podává se nejčastěji s majonézou, kečupem a oblíbenou cibulí. 
Podobné jsou  bitterballen, neboli malé, smažené kuličky z taktéž mletého masa v trojobalu. V době, kdy jsem pracovala v baru na pláži jako servírka, jsem tyhle dvě věci nosila  nadšeným Holanďanům na stůl 100krát za den. 
Bitterballen jsem jednou, ze zvědavosti zkusila, už nikdy více.
Frikandel


Další věc, která je na každém kroku, jsou hollandse nieuwe. Syrové rybky, naložené ve sladkokyselém nálevu. Jí se tak, že je chytnete za ocásek, obalíte v syrové, nasekané cibulce, a se zakloněnou hlavou je šoupnete do pusy.


Kdo je milovikem syrove cibule a ryby, tohle je volba ;))
Chtěla jsem tu dát fotku, na které jsem zachycena já. Bohužel, kromně lososa v sushi
žadnou syrovou rybu nepozřu, nehledě na tu syrovou cibuli. Muž na to taktež nemá koule.
Tak snad stači tyhle holandské slečny :) 




Za zmínku taky určitě stojí  hollandse patat- holandské hranolky. 
Jsou božííí! Je to jediné holandské jídlo, kromě kibbelingu, které mám ráda a pravidelně ho kupujeme. Jsou tlusté, křupavé, voňavé a hlavně, nejsou vůbec mastné! Většinou jsou s hooodně velkou dávkou výtečné holandské majonézy, ale oblíbený je i pindasaus, což je omáčka z burákového másla ( cože????), nebo posypané najemno nakrájenou cibulí.
 No vážně, co pořád blbnou s tou smradlavou plodinou?!! 

S majonézou

S pindasaus, posypane cibuli. ( Proboha!!!! Podle meho nazoru je tohle šilenost na druhou,
ovšem je to čistě můj nazor....)






Holandské sladkosti


Mezi nejznámnějsí, a nejlepší pochoutky patří podle mě appeltaart, výborný jablečný koláč a stroopwafel- wafle plněné sirupem, nejlepší jsou z trhu teplé, ale i ty studené z obchodu jsou výborné. Akorát to nemá to kouzlo :-)  
Naší úplně  nejoblíběnejší holandskou specialitou jsou poffretjes, neboli malé, kulaté  lívanečky z kynutého těsta.
 My je doma jíme buď s borůvkama a posypané práškovým cukrem, nebo polité javorovým sirupem. Mňaaam!


Appeltaart
Poffretjes
Tradicni vyroba mini livanecku 

Stroopwafel

Jako nejhorší věc, kterou Holanďané hojně konzumují, považuji hollands drop
Lékořicové bonbony. Blah.  Holanďané je zbožňují. Mě se dělá šoufl, jen je vidím. 


Lékořicove bonbony- mate radi?

Obalene v soli.

Holandské sýry

Největsí, možná nejlepší a nejznámnější holandskou lahůdkou jsou sýry. Zbožňuju sýry. Byl to taky jeden z důvodu, proč jsem se do této země přestěhovala. Haha.
Holandské sýry jsou svou úžasnou chutí a vysokou kvalitou známé po celém světě. 
Dají se koupit i v bežném obchodě, ale ty nejlepší jsou ve speciálních prodejnách nebo na trhu. 
Běžné je, že vám prodejce dá sýr nejprve ochutnat.
Sýry se dělí na:

  1. jonge kaas- mladý 
  2. jong belegen- mladý odleželý 
  3. belegen- odleželý  
  4. extra belegen- extra odleželý
Mladé sýry jsou měkké a mají jemnou chuť. Starší, odleželé sýry mají chuť výraznější a jsou tvrdé, nekdy drolivé. 

Nejznámnějsší je gouda, edam a Old Amsterdam.

Na trhu
Neco uzasneho!

Syrovy obchod 





Syrovy festival



sobota 16. května 2015

Šílenství, aneb život s Turkem







Když se mě lidé ptají, hned po otázce, jestli jsem viděla film "Bez dcerky neodejdu", jaký je můj život s Turkem, odpovídám, že strašný.


Že mě mlátí, znásilňuje, drží doma pod zámkem, krom mě má další 4 manželky, 9 dětí a nutí mě se zahalovat.
Po pohotové odpovědi lidí jako; "A cos čekala", "Tak ti třeba, nemáš si začínat s muslimama", "Měla sis najít obyčejného českého kluka", "Přece jsi opravdu nevěřila, že vám to bude klapat" a  podobně, se já dusím smíchy. 






Protože jsem to já, tak na blbou otázku odpovídám ještě blbější odpovědí.

 Taková je přece představa. Představa o nás, ženách, které máme doma muslima, Turka, toho hrozného tyrana a teroristu.

 Odpovídám přesně to, co chce většina lidí slyšet. Chtějí slyšet další hrozivé historky o tom, jak si hloupá Česká holka začala s fešným muslimem, ten ji po svatbě zavřel doma, rodila děcko za děckem, které nakonec její milý unesl do své rodné země, a matka je už nikdy neviděla. 





Chtějí slyšet hrůzné příběhy, aby je moli šířit dál, až se nakonec lidem, při vyslovení věty "mám přítele muslima" staví hrůzou vlasy a představují si všechny ty hrozné věci. 

Kdybych řekla pravdu, že mám doma muslima, který nikdy nedržel ramadán, který si se mnou o víkendu dá vodku (dokonce vypije víc než já) nemodlí se, nemlátí mě, nedrží doma na provazu a má jednu jednou ženu- bláznivou Česku, věřili by mi? 


Věřili by mi, že mám doma úplně normálního, milujícího, laskavého, tolerantního muže, úžasného  partnera a skvělého taťku?




Ano, jsme odlišní. 

Ano, máme jinou národnost, víru, výchovu a jiný mateřský jazyk. 

Ale naše srdce bijí stejně. 

Ano, někdy máme problém, pramenící z odlišnosti našich kultur. 

A ano, občas je to těžké, frustrující a mám chuť po něm mrsknout něco hoodně těžkého
( což většinou dělám, naposledy to byl obří žufanek

Pro ty, co neví vo co go- je to naběračka na polévku :)





Jsem člověk, který nesnese nudu a stereotyp. Tudíž mi vyhovuje tempramentní, hlučný a tvrdohlavý Turek. 
A jemu očividně vyhovuje ještě tempramentnější, hlučnější a tvrdohlavější Česka. 


A i když máme občas vášnivé rozepře, 

tak nás to netrápí, protože pak 

 nasleduje ještě vášnivější usmiřování....;)



Ano, určitě existují muslimové, kteří své 4 manželky mlátí, znásilňují a dělají jim ze života peklo. 
Ale víte co? Taky existují lidé, kteří taktéž své ženy týrají, a v pase, v kolonce občanství jim stoji - česká. 
Je strašná hloupost soudit člověka podle víry nebo občanství. A obzvlášť český národ má na tohle ohromný talent.


Život s cizincem, a Turkem obzvlášť, není jednoduchý


Chce to obrovskou dávku tolerance a trpělivosti z obou stran.



Pokud se to ale povede, tak myslím, že to stojí za to. 






A když jsem včera viděla svého muže, v žluto- červénem dresu, 

jak zase pobíhá po obýváku, občas mlátí hlavou o zeď, a vykřikuje 

nepublikovatelné výrazy, protože borec v trenýrkách minul balon, 

tak jsem si znova uvědomila, ze jsem si vybrala dobře.











úterý 12. května 2015

Nova era

Zahajila jsem velky uklid domu. Respektive vyhazovani vseho nepotrebneho. Tuhle cinnost zboznuju. Po uklidu me obrovske a muzovy mensi  skrine, vyhozeni 8 pytlu stareho obleceni, uklidu Samikovy skrine a pokoje, jsem se vcera vrhla na pudu. Tridila jsem, vyhazovala, dobre veci jsem nechavala. Az jsem narazila na jednu velkou krabici. Krabici, ktere jsem se zamerne, 3 roky vyhybala. Byla to jedina krabice, kterou jsem si dovezla z Olomouce, z naseho bytu.

 Otevrila jsem ji a bylo to tam. Vzpominky. Vzpominky na muj zivot v Cesku, na nas byt, domov, na muj cesky zivot. Bylo tam vsechno. Hracky, ucebnice, popsane skolni sesity, alba fotek, knihy, casopisy. A protoze Samik dole v pokojicku klidne spinkal, ja si sedla, do ruky jsem si vzala meho uzasneho medvidka z detstvi a zacala jsem cist. 

Moje ucebnice milovane ucebnice dejepisu, obrazky, ktere jsem kreslila mamince a tatinkovi v 1. tride, stare rodinne kucharky, kde jsem jako mala peclive zapisovala recepty, ktery mi babicka diktovala. Nasla jsem svuj pametni list, ktery jsem jako 4-leta dostala od rodicu, kdyz jsem se vratila z nemocnice, kde mi pumpovali zaludek, protoze jsem mela zrejme takovy hlad, ze jsem v parku snedla jedovate houby....( promin, mami)



Byli tam asi 10 let stare casopisy "Top divka", ktere jsem si, jakozto 14- leta pubertacka z kapesneho  kupovala. Sedela jsem, a davila se smichy nad clanky, ktere mi tenkrat prisly neskutecne zajimave. Nostalgicky jsem si prohlizela me a sestriny stare hracky. Na nase Barbie, ktere nam tenkrat mamca dovezla z Anglie, a my s nema ve skole frajerily.



 Nase dve hadrove panenky, holcicka Pepina, a kluk, ktery se puvodne jmenoval Kuba, ale my mu, ve stavu poblouzneni tenkrat noveho filmu Harryho Pottera, namalovali na cele jizvu a prejmenovali ho na Harryho. A nasla jsem cervene, svitici parohy, ktere jsme si s mamkou a Tanou davali na hlavu kazdy rok, zacatkem prosince, kdyz jsme sli na nase Olomoucke namesti na rozvecovani stromecku. A to uz jsem slzy neudrzela


Najednou jsem to vsechno videla. Olomouc, nas byt, moji skolu, kamaradky. Pak, i kdyz jsem odjela do Holandska, porad jsem vedela, ze v Olomouc mam rodinu, domov. Pak jsem videla den, kdy mi ma mamca- dobrodruh oznamila, ze uz toho ma v cesku dost, a odjizdi zpatky do Anglie. Videla jsem se, jak jsme s muzem, jeli autem z Holandska, naposledy, smer nas domov v  Olomouci. Videla jsem nase posledni dny u nas doma, kdy jsme s muzem, mamcou a segrou sedeli u nas na gauci, jedli ceske tycinky, a hystericky se smali, chvilema hystericky breceli, u sledovani domacich videii.


 Pak jsem videla lidi,  kteri zacali prichazet a kupovali od nas nase veci. Nas nabytek, ktery jsme pred mnoha lety jeli samy, s mou mamcou,  do brnenske IKEA koupit. Az nam v byte nezbylo zhola nic. Jen prazdne zdi, na zemi par krabic a my 3. V tu chvili mi doslo, ze je to opravdicke. Ze se to opravdu deje. Ze to neni jen sen. Jedna etapa zivota konci, dalsi prichazi. S tezkym srdcem jsme do kamaradcineho maleho auta nalozily nase krabice, moji kocku, mnaucici v prepravce, a me se segrou. ( mamka jeste par dni zustala, aby predala byt novemu majiteli)



A my vyrazily smer Karvina, k me babicce. Byla to ta nejvtipnejsi cesta v mem zivote. Kamaradka ridila, ja vedle ni, na kline tasky, pod nohama kufr, v podpazi kytku.

 Sestra vzadu, oblozena z obou stran  krabicema, prskajici vzteky, ze na ni porad neco pada, ze je tam namackana jako sardinka, a brni ji nohy. Do toho se ji na kline kymaci prepravka, kde sedi moje kocka, ktera prska, mnauci, a snazi se dostat na svobodu.  

Ja a muz v Olomouci
Fotka par dni pred sbalenim kufru ;))


I kdyz jsou to uz 3 roky, vidim to jako vcera. U babicky jsme nechaly moji kocku, a vetsinu krabic, nez si je mamka vzala sebou do Anglie. 
Ja si vzala jen tu jednu. Tu, kterou jsem az vcera, po 3 letech otevrela. Vidim cestu zpet do Holandska, muz ridi, ja vedle, sestra vzadu. Tentokrat uz bez kocky a krabic. 

Jen s jednim kufrem a knizkou v ruce. A hlavne s nadeji. S nadeji v lepsi zivot, lepsi budoucnost. Sestra u nas v Holandsku stravila 3 mesice, cekanim, nez mamca v Manchesteru zaridila novy dum a skolu.  3 mesice nejistoty, obav a premysleni. Po 3 mesicich jsme sestru zavezli do Asmterdamu na letiste, ubrecena, a s tezkym srdcem jsem se divala na moji ubrecenou, milovanou, odvaznou sestru, jak prochazi pasovou kontrolou, a jde zit novy zivot.....

neděle 10. května 2015

Mamince

Něha. Přátelství. Porozumění. Radost. Bezpečí. Útěcha. Podpora. Štěstí. Láska. Tohle všechno mě napadá při vyslovení slova maminka. Moje maminka. Krásná, milující, roztomilá, dokonalá. Člověk, který mě zná nejlíp na světe. Člověk, kterému můžu naprosto důvěřovat. Mám to neuvěřitelné štěstí, že moje maminka je zároveň moje nejlepší kamarádka. Moje kamáradka, které se můžu svěřit s čímkoliv a kdykoliv a vím, že mě nebude soudit. Kamarádka, která je šťastná, když já jsem šťastná, a když je mi smutno, tak dokáže obejmout tak pevně, že mě všechny chmury hned přejdou. Jedině s moji maminkou se dokážeme smát hodinu, až nás bolí břicho a tečou nám slzy. Jedině mé mamince můžu říct, že je lemra. Jedině naší mamince můžeme se ségrou říkat "mňamka", a když je hodná, tak "mňaminka" :-)
Moje mamča byla vždycky můj vzor. Vzor toho, jaká by žena měla být. Jaká by matka měla být. Díky mé mamince jsem taková, jaká jsem.

Maminko moje milovaná, děkuji. Děkuji za všechno. Za Tvou bezpodmínečnou lásku, podporu a přátelství. Nevím, co bych bez Tebe dělala.

Jako malá jsem nikdy nechápala, proč maminka plakala vždycky, když jsem jí ze školy donesla ručně vyrobené přáníčko ze školy. Teď už to chápu. Už jsou to skoro dva roky, co jsem se stala matkou. A upřímně- jestli mi Samík někdy něco takového napíše, tak mě asi raní mrtvice.
Takže dost dojáků. Mňamko, všechno nejlepší ke dni matek! Pac a pusu.


středa 6. května 2015

Muj pribeh

Jsem holka z Karvine. V Karvine jsem se narodila a stravila  prvnich 10 let meho zivota. Kdyby mi nekdo tenkrat v dobe, kdy jsem zila v tom malinkem meste, obklopena pouze Cechy, rekl, ze jednou budu povazovat za svuj domov 4 zeme, mit cizince, s nim vychovavat dite a denne mluvit 4 jazyky, rekla bych mu, ze se zblaznil. 


Podle svych planu jsem mela mometlane bydlet  na Manhattenu a kazde rano chodit behat do central parku. Jak se to rika, jestli chces rozesmat Boha, rekni mu sve plany... Takze jak se to vlastne stalo? Jak jsem se dostala do Holandska, k Turkovi, a zivotum ve 4 zemich? Jsem tvrohlavy clovek. Kdyz neco chci, udelam to. A hned.


 Takze kdyz jsem si, ve svem hodne mladem veku usmyslela, ze uz me zivot v Cesku nebavi, a ze chci pryc, netrvalo to dlouho, a balila jsem kufry. Vybrat zemi nebylo az tak tezke, vzhledem k tomu, ze muj otec tou dobou zil v Holandsku uz 3 roky. Jasne, zeme plna tulipanu, syru a drevaku, to je ono! Takze jsem v rijnu roku 2010 zabalila svych par veci a opravdu vyrazila smer Holandsko. Nebudu lhat, zacatky byli krusne. Po kratkem case jsem si ale zvykla, a zacala si zivot uzivat plnymi dousky. Mezi praci a kratkym spankem jsem litala s kamaradkama po diskotekach, barech, nakupech. Byli to moc hezke casy, rada na ne vzpominam. Cas utikal jako voda a ja najednou oslavila vyroci 2 leteho pobytu v Nizozemi.



Vzdycky jsem nesnasela zeny, ktere meli zenateho milence. Ne jen z principu, ale hlavne proto, ze jsem z rozvedene rodiny, diky memu otci, ktery nas opustil kvuli jine zene. Ten den, kdy od nas odchazel, jsem se zarekla, ze za prve, me dite bude vyrustat v uplne rodine, a za druhe, ze si nikdy nezacnu s zenatym chlapem. No, tak zacala.     



                                                                    
Po kratke dobe mi neustale skryvani a pocit viny zacal vadit. Dodnes se smeju pri vzpomince, kdy jsem se onim muzem sla rozejit.
 Na takovou udalost jsem se vybavila hrisne drahyma lodickam na 13 cm podpadku, abych pusobila patricnym dramatickym dojmem. Po srdceryvnem rozhovoru v kavarne jsem se zvedla, a chtela jako femme fatale odejit. Bohuzel, boty me zradily a ja uklouzla uprostred plne kavarny a vyvrtla si kotnik. Z rozchodu nebylo nic, nejak jsem na to na posteli, s obvazanou nohou, s onim muzem vedle sebe, ledujici mi kotnik, zapomela. Trvalo dalsich par tydnu, nez mi skutecne doslo, ze delam chybu.



V praci po me delsi dobu pokukoval jeden muz, mel hezke hnede oci a mily usmev. Obcas jsem se usmala zpatky, ale abych si nenadelala dalsi potize, tak jsem ho ignorovala. Ten mily muz byl ale tvrdohlavy, a kazdy den se na me usmival a mrkal vic a vic. A ja, ve svem volnem case, s usmevem na tvari,  na neho myslela taky cim dal tim vic. Jeden den v praci, byl patek, ke me poprve prisel, na pratelskou konverzaci. Srdce mi celou dobu busilo a ja byla ruda az za usima. Co to semnou proboha je? Pomyslela jsem si zoufale. Kdyz se semnou loucil, vtiskl mi do ruky papirek. Hloupe jsem stala a zirala, jak odchazi. Nervozne jsem papirek otevrela a tam stalo: Hi gorgeous. My name is Cuneyt. A sve telefonni cislo. ( ten papirek mam dodnes schovany v penezence)


Byla sobota. Krasny, uzasny, jarni den. Napsala jsem svemu zenatemu priteli sms-ku, co dnes podnikneme, ze nechci stravit tak krasny den doma. Odepsal mi, ze nic, ze je manzelka nemocna a on se o ni a jejich 3 deti  musi starat. Tak to teda ne, zacala jsem vzteky rvat. To ne. Nejsem prece zadna hlupacka, co bude sedet doma na zadku a cekat, az si zenac udela cas. Mam prece nejakou hrdost. Odepsala jsem, at ze preju manzelce brzke uzdraveni, a ze ja koncim.  Vytahla jsem z kapsy papirek a vytocila cislo na nem napsane. "Nechces jit nekam ven? "zeptala jsem se, po chvilce povidani. "S radosti", zaznelo v telefonu. Za hodinu jsme uz spolu sedeli v aute a jeli smerem k mori. 



 Po prochazce na plazi, jsme sli do restaurace  na veceri. Pili jsme vino, koukali na nadherny zapad slunce a povidali si. Citila jsem simrani v brise a bylo uzasne. Stastne. Po veceri jsme se sli znova projit na plaz, kde mi muz meho zivota nervozne rekl, ze je do me uz dlouho zamilovany. Nikdy jsem nebyla romantik, ale tohle me dostalo. Vypite vino udelalo sve a ja ho polibila. Neprotestoval, a zacal me libat taky. Od toho vecera jsme byli porad spolu. Kdyz se me, po 4 tydnech znamosti,  muz zeptal, jestli se k nemu nechci nastehovat, odpovedela jsem proste "jo".
Na uvitanou mi muz nechal nainstalovat ceskou televizi. Uznavam, to az tak velka romantika nebyla, ale me to potesilo ;))
Uz jsou to 3 roky, a my zijeme porad stastne spolu. Nasi lasku posilil nas syn, ktery se narodil v zari 2013.
A tak si tak, stastne, zijeme ve 4 zemich, mezi Ceskem, Anglii, Holandskem a Tureckem. Stejne tak i u nas doma muzete slyset 4jazyky. O tom ale napisu pozdeji, vedle z pokojicku se zacalo ozyvat skakani v postylce, smich a  volani mamiiiiii....;))