Mamince

Něha. Přátelství. Porozumění. Radost. Bezpečí. Útěcha. Podpora. Štěstí. Láska. Tohle všechno mě napadá při vyslovení slova maminka. Moje maminka. Krásná, milující, roztomilá, dokonalá. Člověk, který mě zná nejlíp na světe. Člověk, kterému můžu naprosto důvěřovat. Mám to neuvěřitelné štěstí, že moje maminka je zároveň moje nejlepší kamarádka. Moje kamáradka, které se můžu svěřit s čímkoliv a kdykoliv a vím, že mě nebude soudit. Kamarádka, která je šťastná, když já jsem šťastná, a když je mi smutno, tak dokáže obejmout tak pevně, že mě všechny chmury hned přejdou. Jedině s moji maminkou se dokážeme smát hodinu, až nás bolí břicho a tečou nám slzy. Jedině mé mamince můžu říct, že je lemra. Jedině naší mamince můžeme se ségrou říkat "mňamka", a když je hodná, tak "mňaminka" :-)
Moje mamča byla vždycky můj vzor. Vzor toho, jaká by žena měla být. Jaká by matka měla být. Díky mé mamince jsem taková, jaká jsem.

Maminko moje milovaná, děkuji. Děkuji za všechno. Za Tvou bezpodmínečnou lásku, podporu a přátelství. Nevím, co bych bez Tebe dělala.

Jako malá jsem nikdy nechápala, proč maminka plakala vždycky, když jsem jí ze školy donesla ručně vyrobené přáníčko ze školy. Teď už to chápu. Už jsou to skoro dva roky, co jsem se stala matkou. A upřímně- jestli mi Samík někdy něco takového napíše, tak mě asi raní mrtvice.
Takže dost dojáků. Mňamko, všechno nejlepší ke dni matek! Pac a pusu.